Antonín Dvořák byl nejen autorem slavné IX. symfonie e moll Z nového světa, houslového a violoncellového koncertu, opery Rusalka a mnoha dalších vynikajících děl, ale též významným skladatelem duchovních skladeb.
Zbožnost byla přirozenou a podstatnou složkou Dvořákovy osobnosti. Antonín Dvořák byl rodiči i učiteli vychováván jako katolík a s katolickou vírou spojen od raného dětství, které prožil v Nelahozevsi, Zlonicích a České Kamenici. Studium v Praze na varhanické škole ho předurčilo k povolání varhaníka, které zastával v novoměstském kostele sv. Kateřiny. Tři roky působil v kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském.
Již první velkou duchovní kompozicí Stabat Mater (na text středověké latinské sekvence) se Dvořák představil v Londýně tak úspěšně, že byl po té do Anglie pozván ještě osmkrát.
Následující duchovní skladbu, velké oratorium Sv. Ludmila op. 71 na text českého básníka, spisovatele, dramatika Jaroslava Vrchlického (1852 - 1912) psal Dvořák již na objednávku festivalu v Leedsu (1886). Rovněž tak Requiem op. 89 bylo vytvořeno na objednávku. Tentokrát pro festival v Birminghamu (1891).
Slavnostní Te Deum op. 103 (1892) Dvořák napsal na latinský liturgický chvalozpěv k oslavě boží ještě před odjezdem do Ameriky, kde působil v letech 1892-95 jako ředitel a profesor na Národní konzervatoři v Nex Yorku. Kantáta sloužila k Dvořákovu uvedení se na americké půdě a k oslavě 400. výročí objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Za pobytu v Americe pak vytvořil na text českého překladu tzv. Bible Kralické 10 písní pod názvem Biblické písně op. 99 (1894). Antonín Dvořák skládal i drobnější duchovní kompozice jako např. Mši D dur, Ave Maria a Ave Maris Stella, které jsou spojeny se dvěma českými zámky: Lužany a Sychrovem. Mše D dur (1887) byla komponována pro architekta a mecenáše umění Josefa Hlávku a vysvěcení kaple na jeho zámku v Lužanech. Další dvě dílka vytvořil na Sychrově, kde působil jako správce Dvořákův dlouholetý přítel Alois Göbel.
Na konci 80. let se skladatel často navrací k době svého mládí. Tvorba se vyznačuje nostalgičností. V tomto duchu vznikly také Poetické nálady op. 85, jejichž 13. část s názvem „Na Svaté Hoře“, jak název napovídá, se vztahuje k příbramské Svaté Hoře.
Rezonanci duchovního motivu můžeme sledovat nejen v Dvořákově hudbě, ale i ve fotografii autorů (P. Hrona, S. Přibyla, J. Traxlera a Miroslava Zelenky), kteří se nechali inspirovat místy Dvořákova působení.

Autor a produkce výstavy:
Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami
Matice Svatohorská

Scénář a texty:
Jarmila Obermayerová
Jana Hovorková

Grafické řešení a instalace:
Pavel Bosák

Fotografie:
Archiv památníku
Archiv Matice Svatohorské